10. února 2017

Kterak se Rothová prořezala přes ztvdlou kůži a zanechala za sebou Čáry | Čáry života - Veronica Roth / Recenze

Název: Čáry života, Carve The Mark
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 424
Vazba: Hardback
Překlad: Tomáš Bíla

Rok a měsíc vydání: 2017/1
Díl: 1/2

Anotace:
Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, v galaxii, v které mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Většina dokáže ze svého daru vytěžit to nejlepší, ale Akos a Cyra jsou kvůli němu zneužíváni. Cyra je sestrou tyrana, jenž vládne celému válečnickému národu, a má dar bolesti, kterou její bratr zneužívá k tyranizování svých nepřátel. Cyra však chce být něčím víc než nástrojem v bratrových rukách. Akos pochází z mírumilovného národa a je nadevše oddaný rodině. Když ho společně s bratrem zatknou vojáci vyslaní Cyrinou rodinou, snaží se jen o jediné – zachránit bratra na úkor vlastního bezpečí. Akos a Cyra stojí před rozhodnutím – pomoci si navzájem a možná přežít, nebo přinést jeden druhému neodvratnou zkázu?

7. února 2017

Jak zachránit svět, odmaturovat a nezbláznit se | My ostatní tu prostě žijem - Patrick Ness / Recenze

Název: My ostatní tu prostě žijem, The Rest of Us Just Live Here
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 304
Vazba: Hardback s přebalem
Překlad: Jan Březovský a Tereza Nuckollsová

Rok a měsíc vydání: 2016/11
Díl: -

Anotace:
A co když nepatříš mezi vyvolený? Mezi ty, co maj za úkol zlikvidovat zombíky nebo bojovat s duchomorama (nebo co má to modrý světlo a všechny ty mrtvoly zase sakra znamenat)? Co si počít, když jsi jako Mikey? Kluk, kterej chce prostě jenom odmaturovat, užít si maturitní ples a možná už konečně sebrat odvahu a pozvat Hennu na rande dřív, než se něco semele a někdo už zase vyhodí školu do vzduchu.
Protože někdy má člověk větší trable než to, že se tenhle měsíc už podruhý schyluje k zániku světa, a někdy prostě musí umět najít i v obyčejným životě něco neobyčejnýho. I když třeba tvýho nejlepšího kámoše uctívaj pumy jako modlu.

3. února 2017

Přečteno za prosinec! (ano, už)

Konečně i já mohu zveřejnit můj souhrn přečtených knih za prosinec! Takže bez okecávání na úvod, tady to je:


Pomsta a rozbřesk, Renée Ahdiehová (recenze)

Jak může většina vás vědět z recenze, Pomsta to u mě projela. Krátce řečeno, bylo to nudné, postavám jsem nevěřil a retelling mi zde přišel pouze jako taková kulisa pro obyčejnou a nudnou love story. Knížka byla vážně úžasně napsaná a četla se skvěle, autorka si umí hrát se slovy tak, aby čtenáře hned zaujala a orientální prostředí tomu vážně dodává, ale na to, aby mě to více zaujalo to je prostě málo.

Hodnocení na GR: 1*




(Ne)obyčejný kluk, R. J. Palacio
Skvělá kniha. Je to o klukovi s deformovaným obličejem, který nastupuje do školy a ač asi úplně nepřekvapí, rozhodně tento příběh člověka potěší a možná i dojme. Je to spíše middle-grade ale skvělá, autorka nám zde představuje hned několik perspektiv a charakterů, které mají co člověku dát. A pro děti to je fakt pecka!

Hodnocení na GR: 4*

30. prosince 2016

Když chcete zabít vraha vaší sestřenice a desítek dalších holek, ale jeho rty jsou příliš sexy | Pomsta a rozbřesk - Renée Ahdiehová / Recenze

Název: Pomsta a rozbřesk, The Wrath and the Dawn
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 400
Vazba: Hardback
Překlad: Adéla Špínová

Rok a měsíc vydání: 2016/09
Díl: 1/2

Anotace:
V zemi Chorásán si násilnický kalif Chálid každou noc bere novou dívku a za každého rozbřesku ji nechává oběsit na hedvábném provazu. Když se šestnáctiletá Šíva stane jeho obětí, rozhodne se její nejlepší přítelkyně Šeherezáda, že se pomstí, a dobrovolně se stane jeho další ženou. Šeherezáda je nejen odhodlaná zůstat naživu, ale ukončit hrůzovládu kalifa jednou provždy. V tomto napínavém převyprávění Tisíce a jedné noci okouzluje Šeherezáda noc za nocí kalifa svými příběhy, a získává tak další dny života. Ale jestli je Chálid doopravdy takové monstrum, jak je potom možné, že se do něj Šeherezáda zamiluje? A znamená v tomto světě plném tajemství láska vůbec něco?


23. prosince 2016

Knihy, které jsem nezrecenzoval, ale vy byste si je stejně měli přečíst

Není to ani tak o lenosti jako o tom, že nemám o čem psát (protože bych měl, ale ne na to, aby to bylo o délce mojí klasické recenze), ale občas prostě přijdou knihy, které přestože miluju, nedokážu toho o nich moc sesmolit. Nebo jsem teda jako fakt prostě línej, akorát se mi to nechce furt opakovat. A přesně o tomto problému je dnešní článek, který, když tak o tom přemýšlým, bych mohl psát každoročně. Dnes vám proto chronologicky představím ty knihy, které jsem za tento rok přečetl a vy možná ani nevíte, že jsem si je pořídil a co víc, zalíbil si je. Do seznamu mimochodem nepočítám re-readingy, to bysme to byli nadlouho.

Otka, Kody Keplingerová
Tahle knížka byla vtipná, autentická a strašně chytrá. Na hlavní hrdinku rozhodně jen tak nezapomenete, je naprosto jiná, svá, ale čtenáři tohoto žánru tak strašně příjemná. Myslím si, že touto knihou sobě samé, čtenářům a především ostatním autorům Kody ukázala, že i zamilovanej románek může spisovatel napsat bez zbytečných okecávaček a laciných frází. Tam kde by si čtenář při čtení Otky říkal, že už se kniha řítí do nenávratného přeslazeného typu současných příběhů pro mladé dospělé, tam mu Kody vrazí pořádnou facku, The Duff dokáže být svým způsobem totiž stále překvapivá. Navíc tomu moc napomáhá výborný překlad. 


16. prosince 2016

Tipy na seriály #1: seriál, kde literatura docela žije - Younger

Protože seriály patří rozhodně mezi moje záliby, kterým se věnuji rozhodně hojněji, než bych měl, rozhodl jsem se začít na blog přispívat na blog touto krátkou nepravidelnou rubrikou. I přesto že mám blog knižní, časem bych rád přidal nějaké to filmové či právě seriálové obohacení, a tak se toto dá považovat za takový první krůček.

Pro tento první blog jsem se rozhodl nevybrat seriál náhodně, ale zvolil jsem si téma, které by právě milovníky knih mohlo zaujmout nejvíce - knihy. Neukážu vám čistě knižní televizní sérii, ale představím vám super zábavnej seriál, kterej se mi neskutečně zaryl do srdce a knižní tématikou je dost obohacen.

#YOUNGER (csfd, imbd)

Výsledek obrázku pro younger
zdroj

4. prosince 2016

Přečteno za listopad!

Za listopad jsem přečetl pouhou čtveřici knih, přičemž se mi ale dostaly do rukou vážně perly. Sáhl jsem například po diskutovaném Pokoji, dal si re-reading Twilight a nevyhnul jsem se ani další knize od autorky Tahle píseň ti změní život, která je mnou velmi vychvalovaná.

Tonight the Streets Are Ours, Leila Sales
A Salesovou, autorkou Písně, hned začnu. Tahle knížka na mě působila velmi slibně, uchvátila mě obálka, název a i anotace. Je to totiž příběh o dívce, která si zažije rozpad rodiny a cítí kolem sebe, že jí lidi nedávají tolik lásky, kolik jim dává ona a narazí jednou na blog, který se jí neskutečně zalíbí, a díky tomu tak poznává autora samotného a následně se v knize rozplétají vztahy všech postav, a to na mě působilo hrozně fajn. Celkově se mi knížka líbila, ale mohla být kratší. Měla naprosto parádní a netypické charaktery, jevila se realisticky a je to tak trochu něco jiného, než byste čekali. V závěru bych knížku doporučil, ale radím od toho moc neočekávat.
Hodnocení na GR: 3*

28. listopadu 2016

Knižní |bloger| roku 2016

Většina blogerů anketu o nejlepšího blogera roku 2016 nejspíš zaznamenala, nicméně pro ty co netuší, která bije, jedná se o soutěž, kterou uspořádala Československá bibliografická databáze, ve které měli čtenáři možnost nominovat své oblíbené blogery ve třech možných kategoriích (bloger roku, skokan roku (nový knižní blog), objektiv roku (fotky)). Hlasování bylo ovšem už ukončeno a ke mně se dnes ráno dostala informace, že jsem mezi nominovanými

můj původní vzhled názvu. hvězdičky zůstaly.

Jsou to dva roky, co jsem začal blogovat a já u sebe vidím neuvěřitelný progres. Nejen, že mě blogování navedlo na správnou cestu, a teď studuju knihovnictví (třesu se při pomyšlení na to, kde bych skončil, kdybych nezačal psát), hlavně jsem si to neskutečně zamiloval. I když to občas flákám. (Jakože blog, školu ne. Je to škola.) A i když jsem u sebe vnímal obrovské posuny, ne vždy jsem byl se svojí prací spokojený, a i tak ve mně klíčilo to semínko nejistoty, jestli mi to za to fakt stojí. Nemyslím vyloženě, jestli jsem ve psaní skvělej, ale jestli to má cenu, jestli mi to něco dává, jestli to mám zapotřebí. Jestli jsem dost strojenej a spisovnej. Tyhle věci se mi honily hlavou strašně často a nakonec to skončilo tříměsíční pauzou a neaktivitou, a co je horší, skoro zrušením blogu. Taky jsem mimochodem odstranil všechny články z mých začátků - nedělejte to, strašná blbost. Jestli si ale pamatujete na mojí Blogtour (kterou jsem už tak strašně odflákl), ta měla být posledním článkem, který vyjde. Došla mi inspirace a chuť a odhodlání psát. Nakonec jsem ale vedl jednu dost fajn konverzaci s pár strašně fajn lidmi, kteří mi dali zase chuť to zas zkusit, a tak jsem tady, píšu doteď a mám se tu na blogu strašně fajn. 

z doby unboxingů, když jsem je ze začátku dělával

Když jsem se dneska dozvěděl, že jsem mezi nominovanými, celkem jsem šílel. Radostí! Vždyť tohle něco znamenalo! Kde by se jinde vzali ti lidi, co mě nominovali? A uvědomil jsem si dvě věci. První, že zas tak špatnej asi nebudu a že mi to teda něco musí dávat, že se lepším, když to lidi čtou a o to mi celou dobu šlo. Abych podal obstojnej výkon sám sobě a lidem, takže mě to strašně uklidnilo. Ale pak přišla ta druhá věc a to sice ta, že člověk nepotřebuje nominaci, titul nebo vítězství, aby zjistil, jestli je dobrej, protože na tom vůbec nezáleží. Je to jenom taková upomínka toho, že dělá práci, která má feedback. Chápu, že jestli sníte o tom, že jednou budete tvořit věty, chcete být dobrý a toužíte po tom, ale to je strašně nudný, jestli s tím nejste spokojený. Já možná nebudu mít každou větu vyšperkovanou, nebudu mít nikdy dokonalou gramatiku a jo, nebude to prostě ideální, ale proč by to mělo být špatně? Svět je obklopenej pravidly a mě to nudí. Totiž, jestli si můžu vsadit na to, proč pro mě ti lidé hlasovali a proč za mnou stojí, tak to není protože jsem nejlepší bloger nebo fotograf, ale je to proto, co jim podávám skrz slova. I když nedělám články na téma (a že to plánuju dlouho, věřte mi) a prostě svoje chyby mám. I můj blog. 

to je (velmi zjevně) z doby, kdy jsem se začal učit fotit na novej foťák :D
A proto bych vám chtěl říct, že i když je takový to vážný blogování fajn a napíšete skvělou recenzi nebo nafotíte krásně nastrojený fotky, je to podle mě na nic, když v tom není aspoň kousíček z vás opravdových.

Na závěr, strašně, nepopsatelně děkuju všem, kdo ve mě věří a stojí se mnou. Ať už mi hlas dali nebo ne. Na tom nesejde. A pro ostatní, jestli sympatizujete s lidmi (se mnou), kteří jsou schopni tahat do školy i ty obézní knížky jako je například Twilight Reimagined či Hra o trůny, a rozumíte tak, že to není dobré pro zdraví těchto lidí (pro to mé), protože už tak mají skoliózu zad, a náhodou nevíte jak hlasovat, mohli byste mi klidně dát hlas. Prosím. Moje páteř by to ocenila a já stejně tak. :------))

Váš hlas pro mě a další blogery můžete zanechat zde. Mějte se krásně! ♥

a kdo je se mnou už nějakou dobu, ví proč jsem dal tuhle knížku na závěr.

spoiler alert: je to z mojí nejslavnější recenze.