31. prosince 2015

Co je to odlišnost? | DivergentCzech - Kolektiv autorů / Recenze

Originální název: DivergentCzech
Nakladatelství: CooBoo
Datum vydání: 2015/11

Počet stran: 184
Vazba: Hardback
Překlad: -
Díl: -

Anotace:
V knížce DivergentCzech najdete světy, v kterých řádí choroby krve, kde je mluvení bráno za přežitek, a když se vám moc rozbuší srdce, třeba jen z radosti, je to taky špatně. Budete číst příběhy o lásce na ten nejpodivnější možný způsob. Křehké, něžné, akční i strašidelné. Budete se bát, ale i vztekat nad hlavními hrdiny jako v každé jiné knize, jen tentokrát bude každé písmenko původní české.






V listopadu roku 2014 nakladatelství CooBoo vyhlásilo jejich první literární soutěž (zde),  na téma Divergence. Soutěžící měl za úkol napsat povídku na téma odlišnosti či rozdílnosti, ale povídka nesměla být fanfikcí na Veronicu Rothovou. Vyhlášení třech nejlepších povídek následně proběhlo při příležitosti Rezistentního srazu (zde), ale CooBoo se dokonce rozhodlo vydat sborník těch nejlepších povídek ze soutěže. Právě ten jsem se rozhodl dneškem zrecenzovat. Rád bych také podotkl, že protože česká blogosféra a celkově knižní sféra v našich končinách není nejhojnější, a tak v případně, že autorka některé z povídek narazí na mojí kritiku, nechť si z ní odnese pouze to, co jí může být nápomoci při dalším tvoření. 

Helena Drdlová: Máš to v krvi (2*)
Rozhodně autorka s jednou nejvíce propracovanější jazykovou vazbou. Celá povídka má originální nápad a zpracování je také skvělé. Autorka se nezabývala zbytečnými opisy, stručně, ale zároveň efektivně vedla povídku ke konci a celkově vzato mi přišla jako profesionálka.
Mám rád, když mají věci smysl a pointu. Jenže ať jsem se snažil sebevíc, tady jsem jí nenašel. Všechno to zkazil konec, protože povídka sama o sobě potenciál měla. Nevím, jestli autorka potřebovala více prostoru či času na psaní, ale přišlo mi, jako kdyby nevěděla co si počít a tak to ukončila takovou formou, která mi ve výsledku překazila veškerý zážitek ze čtení. Jazyková vazba a originálnost mi tady jednoduše nestačila.

Kateřina Ševčíková: Hra ozvěny (3*)
Tohle se mi líbilo, bylo to čtivé a napínavé. S ohledem na ostatní povídky tady autorka neměla nijak zvlášť originální myšlenku, zato ale ukázala schopnost slušně psát. Co může někomu vadit je skutečnost, že je to docela dost psané na efekt. Ale proč ne? Ač se jedná o sebevětší kýč, konec jsem třeba já osobně nečekal, tudíž jsem si to ve výsledku užil.

Simona Michálková: Tma v tichém světě (3*)
Hodně zvláštní téma. Jedno z nejoriginálnějších z celé knihy. Celkově mi to přijde jako až moc velká haluz, aby lidi přestali mluvit a řeč byla přebytečná, a asi ještě větší, aby se během chviličky do sebe zamilovali slepý kluk s němou holkou, ale v kontextu se nám autorka snažila něco podat, nastínit nějakou pointu a to se jí povedlo.

Dominika Vaňková: Srdcetep (5*)
Geniální nápad, úžasné zpracování, skvělá myšlenka a pointa. Za mě rozhodně nejlepší povídka z celé knihy, s krásně civilním závěrem.

Sára Hofbauerová: Popiš mi růžovou (4*)
Jako slabší faktor knihy zmíním snad jen dialogy postav, nepřišlo mi to úplně přirozené, ale takhle povídka má v sobě takový poetičtější nádech, který autorka umí velmi dobře prodat, a tedy právě to tento segment omlouvá. Skvělá myšlenka a i zpracování.

Olajda Habásková: Pokud přežiju (2*)
Skvělá, i když možná trochu okoukaná myšlenka, příjemné zpracování. Vadily mi tu ale zbytečné opisy (z toho jak velké podpatky si vzala hl. hrdinka si fakt názor neudělám). Moc se mi nelíbil závěr, byl dost kýčovitý a hlavně nebyl racionální, ale mělo to nějakou pointu. Naneštěstí, nezdálo se mi, že fungovala tak jak měla.

Ilka Pacovská: Komplikovaný porod (3*)
Zde byla vidět obrovská praxe autorky, protože píše skvěle. Zvolila si invenční myšlenku, kterou později také rozpracovala a více než slušně nato líčila chaos, probíhající ve středu dění. Je to napínavá a zajímavá pochutina na jeden zátah, kterou jsem si já osobně velice užil.

Barbora Janovská: Scestí (2*)
Neskutečně originální myšlenka, pravděpodobně nejmagičtější z celé knihy, ale zpracování hodně pokulhává. Hlavní hrdina, stylizovaný do ideálu rebela a vandala, se chová spíše jako hlavní hrdinka, což mě nepředstavitelně rozčilovalo. A celkově mi tu pár věcí nedávalo smysl. Každopádně závěr mě neuvěřitelně překvapil a já jen zíral s otevřenou pusou.

Alžběta Komrsková: Sedmikráska (2*)
Taková kýčovitá a až typicky hlubokomyslná povídka o holčině s problémem, který se samozřejmě přenáší na celé její okolí a rodinu, ale spásu naše hlavní hrdinka najde u božského modrookého kluka. Nuž co. Existují i horší varianty.
Lovestory zakomponovaná v příběhu je naprosto zbytečná, nudná a tuctová. Mně osobně nepřiblížila nic, co bych neznal nebo nečetl dříve. Styl psaní autorky byl takový jalový, nijak mě nezaujal, ale nerad bych, aby to vyznělo, že je špatný. Občas mi přišla povídka až moc popisná, rušily mě zbytečné opisy a také přímá označení názvů knižních děl, které prostě nemůžu v žádné knize vystát.
Celkově vzato nejde o nic originálního, nebýt rozdílnosti - odlišnosti, kterou se liší tato povídka. Tu musím ocenit. Ať to totiž působí sebehůře, "nemoc" hlavní protagonistky je jaksi správně trhlá, a mě jako čtenáře příjemně potěšila. A do téhle knihy tenhle typ povídky prostě patří a chyběl by mi tam, v případě, že by se zde nenacházela.

Nejen při čtení, i teď ve mně stále přetrvává pocit překvapení, že se z tak profláknutých žánrů dá vykřesat i něco nového. Na mě DivergentCzech (nejen) jako celek působilo velmi dobře a jsem vážně vděčný za vydání téhle knihy. Tématem pro povídky byla odlišnost a já si myslím, že to autorky splnily všechny na jedničku.




Žádné komentáře:

Okomentovat