1. ledna 2016

Rok 2015 mezi řádky | Psané slovo #1 (nejzásadnější události, žebříček knih)

Dlouho jsem přemýšlel, jak začít tenhle článek, protože ač je to stále jen taková formálnost, kterou přispěje na svůj blog leckdo, líbí se mi ten nápad, jednou za rok si shrnout uplynulou dobu. Nakonec mi došlo, že asi nebudu fanoušek úvodů a tak se vrhnu rovnou na věc. V tomhle článku si pro vás, a především pro mě, shrnu rok 2015, který byl řekl bych dost zásadní. Nejsem fanoušek optimistických vykecávaček, o tom kolik pozitivit ostatním tenhle rok přinesl (ne snad z důvodu že je to narcistické a vychloubačné, protože já sám takový v mnoha věcech jsem, ale proto, že život není jen o sluníčkových záležitostech, ze kterých se člověk dokáže nažrat), a tak se omlouvám, že to bude působit možná trochu depresivněji, ale podle mě se ze špatných věcí člověk může poučit, a proto jimi nechci opovrhovat.

Začal bych takovou jednoduší záležitostí. Tyhle shrnovací články za jeden konkrétní rok mají jednu věc společnou, a to tu, že zde obvykle autor představí nejlepší knihy za tu uplynulou dobu. Osobně se budu ale držet toho, co jsem již zmínil a půjde mi o rozmanitost. Do čtyr skupin totiž přiřadím tři knihy, které se do dané skupiny hodí nejvíce. Snažil jsem se žebříček udělat co nejtvárnější a nejbarvitější, abych sám za sebe ukázal co nejrůznější knihy, nejrozdílnější kvality. (Knihy jsem řadil do kategorií nehledě na rok vydání a nejsou seřazené postupně)

Nejlepší knihy

Netřeba nic dodávat, v této kategorii jsou ty knihy, které se staly mými oblíbenci. 

Líbali jsme se - David Levithan

Podle mě má Líbali jsme se velkou šanci zaujmout. Ono to možná vypadá, že je ta knížka jen pro určitou a dost specifickou skupinu čtenářů, ale Levithan dokáže zaujmout. Kniha pojednává o tématu, které je poměrně aktuální a je zpracovaná úžasnou formou. Především má ale obrovskou myšlenku a poselství.

S Levithanem to bylo mé první setkání a rozhodně ne poslední. Kniha se zařadila mezi jednu z mých nejoblíbenějších a doufám, že bude více čtená.
Kruh - Mats Strandberg, Sara B. Elfgren

Kruh nemá nejlepší hodnocení, není opěvován a není z něj světový bestseller. A já se vlastně divím, protože tohle je fakt dobrá knížka. Autoři zde pracují s více než příjemnými charaktery, které nejsou pouhou šablonou pro epickou třídílnou ságu. Jsou to charaktery, které můžete potkat kolem sebe a to je na nich tak speciální. Proto jsem si celou trilogii zamiloval.


Tahle píseň ti změní život - Leila Sales

Důvod, proč tuhle knížku označuji za nejlepší je stejná jako u Líbali jsme se, jen ale pro všeobecnější publikum. Tahle kniha má neuvěřitelné poselství, má obrovský potenciál dotknout se duše čtenářů, hlavní hrdinka je skvěle charakterizovaná - Není to tele, co by se se svými démony vypořádávala cigaretami a rebelstvím ( jako v jiných nejmenovaných knihách :---) ), autorka skvěle vyjádřila cit pro hudbu a lásku k nějaké činnosti celkově. Ale je to především příběh o hledání svého místa ve společnosti a o tom, že každý je nějaký a svým způsobem výjimeční.


 Nejhorší knihy

Zde jsou knihy, které jsou podle mě po literární stránce velmi slabé a ničím do dané kategorie nepřispějí. 

Girl Online - Zoe Sugg

Podle mě tahle kniha nebyla ani trochu psaná se záměrem zalíbení, ale se záměrem zisku. Ať už pro slávu nebo pro peníze navíc, Girl Online nesplňuje ani ty nejpřirozenější podmínky pro dobrou Young Adult knihu.
Postavy jsou zde idealizované, příběh neoriginální a celé je to napsané vlastně velmi špatně. Já ale musím konstatovat, že jsem se vlastně při této knize bavil, na mě působila totiž mnohem lépe jako nějaké komediální pojetí současné literatury pro mladé. A také konstatuji, že doma mám druhý díl. Smích je občas zapotřebí. 
Hranice nevinnosti - Abi Glines

Odezva Hranice nevinnosti mi napověděla, že to bude milá knížka na posezení, u které vypnu. První strany mě usvědčily, že mě čeká peklo. Celé se to tváří jako drama s prvky romantiky a erotiky, ale ve skutečnosti to není nic jiného, než jen špatně napsaná kniha.
Autorka veškeré postavy idealizovala, situace byly přehnané a charaktery otravné. A aby toho nebylo málo, samozřejmě se autorka v neposlední řadě snaží zakomponovat do příběhu dramatickou minulost rodiny hlavní protagonistky. 
První / The One - Kiera Cass

Oproti Girl Online a Hranici nevinnosti, The One neboli První je trpké zakončení série, které se pokazilo tam kde se dalo. Zatímco v předchozích dílech si autorka rozpracovala v nejmenším zajímavé možnosti jak s příběhem pracovat, v The One jako by veškeré segmenty zahodila.





Nejzvláštnější knihy

Knihy, které mě svým obsahem, použitím slov nebo celkově jazykovou vazbou autora zarazily nebo je považuji za rozdílné oproti ostatním knihám.

Ostrov lhářů - E. Lockhart

Ostov lhářů si svoje označení "nezvláštnější" zaslouží pravděpodobně nejvíce, protože následující 3 týdny po dočtení jsem trávil svůj volný čas na Goodreads, kde jsem téhle knížce neustále měnil hodnocení. Z jedné hvězdičky na plný počet, apod. Občas i teď na GR zajdu a přiberu nebo uberu jednu hvězdičku, když si tou knížkou nejsem jistý. Ale rozhodně se mi líbila a před Lockharovou mám ohromný respekt, žádná jiná knížka mi totiž tak moc nezamotala hlavu. 
Líbali jsme se - David Levithan


Tahle knížka je jiná v tom, že nehledě na to, že autor zakomponoval do každé strany tohoto příběhu nejednu myšlenku, kniha ani trochu není psaná na efekt. Teda alespoň mně to tak připadá. Levithan mě dostal svojí upřímností a citlivostí, ale i přes to mě tahle knížka naprosto zničila. Miluju, když se autor odlišuje a to se jemu povedlo. Tahle knížka je rozdílná a to je na ní to nejlepší.
Half Bad - Sally Green

Tohle bylo fakt strašně divný. Při čtení mi to připadalo jako kdybych fetoval nebo pěstoval konopné bylinky, ale byl jsem si víc než jist, že jsem se ničeho nenadýchal. Na vinu jsem to proto dal Sally Green, která si musela při psaní Half Bad něčeho šňupnout. Ale knížka se mi vlastně líbila, odlišuje se takovým správným způsobem. Těším se na dvojku.



Nejzásadnější knihy

Knihy, které mě nejvíce ovlivnily a něco ve mně probudily. 

 Holka, a ne ledajaká - Lena Dunham

Lena Dunham je prostě dokonalá. V této knize mě dokázala rozesmát, zklamat (ze života), překvapit a na jedničku zvládla dostat mě na svojí stranu. Jednoduše dokázala psát o tom, jaký je život.
Zásadní čtivo to bylo u mě v tom případě, že mi přiblížila, že každý je jenom člověk s city a emocemi a v určitém směru mi dodala velkou dávku sebevědomí.
 Tahle píseň ti změní život - Leila Sales

Jsem vděčný, že mě ostatní donutili tuhle knížku přečíst a že jí CooBoo vydalo. Začal jsem jí číst v období, kdy jsem neměl na čtení vůbec náladu, jen jsem si tak listoval knížkama v mojí knihovně a tahle mi padla do rukou, a první jediná věta mě naprosto pohltila a já tu knížku v následujících dvou dnech nepustil z ruky. Je to sice ohromný kýč, ale je podaný tak krásnou civilní formou, že to vlastně vůbec nevadí. Ten příběh absolutně miluju a dost se na mě podepsal. Tohle je seriozně úžasná věc. O mládí a hledání vlastní identity.
Hunger Games - Suzanne Collins

Hunger Games je v této době až příliš profláknutá série. Já si ovšem letos dal další (už asi třetí) re-reading a vybavilo se mi, jak moc velký na mě měla tahle kniha v mých 12 letech dopad. Katniss, nehledě na to, že je to dost nerealistická postava, se stala mým vzorem a dodávala mi odvahu.






Za rok 2015 jsem celkově přečetl 55 knih z vytouženýcgh70. Přál bych si, aby právě to číslo bylo v příštím roce hojnější, nicméně tomu sám moc nevěřím, jelikož čtu neuvěřitelně pomalu a s knihou, kterou by někdo přečetl za dvě hodiny, bych já strávil celý jeden den.

Uživatelé Goodreads určitě ví, že právě teď na GR probíhá projekt My Year 2015 in Books, ve kterém jsou velmi chytře shrnuté nejzákladnější početné údaje za rok čtení. Já díky tomu zjistil, že moje průměrné hodnocení knih je 3.2 (64%), průměr počtu stran za rok 2015 je u mě 348 a také, že jsem se načetl přes 19 000 stran. (Odkaz zde)

Co se neknižní, a tak celkově osobnější stránky života týče, dopadlo to tak jak to dopadlo.

Nechronologicky seřazené nejzásadnější věci, které se mi přihodily v roce 2015:
  • Přežil jsem rok blogování.
  • Přijali mě na školu, o kterou jsem stál. Můžu studovat obor, kterému se věnovat chci. 
  • Našel jsem si nové přátele.
  • Ztratil jsem spoustu přátel.
  • Skončilo mi Glee.
  • Umřela mi babička.
  • Zažil jsem můj první knižní sraz.
  • Často jsem byl na blogu středem kritiky. Za to jsem ale rád.
  • Často jsem byl na blogu chválen.
  • Nakladatelství Noxi mi nabídlo spolupráci.
  • Začal jsem fotit a zjistil jsem, že mě to baví,
  • Zaplnil jsem další knihovnu.
  • A pak ještě dvě další - menší.
  • Začal jsem číst v Angličtině!!!
  • Stále nerozumím tomu, v čem tkví smysl života.
  • Dostal jsem se z většiny depresí.
  • Uvědomil jsem si, že nechci držet hubu a hrdě využívám svojí svobody projevu.
  • Našel jsem spoustu úžasných knih. A filmů. A seriálů.
  • David Levithan mě utvrdil v tom, že jsem víc než prach. 
  • Byl jsem často středem konfliktu. 
  • Díky blogu jsem poznal fakt neskutečně senzační lidi a skvělé přátele.
  • Vyšlo najevo, že v roce 2016 bude s mojí spoluprací probíhat jeden skvělý projekt.
  • Donutil jsem Matěnku koukat na Glee. So proud to myself. 
  • Zjistil jsem o sobě, že mám divný vkus.
  • Uvědomil jsem si, že se bojím stáří.
  • Založil jsem si účet na GoodReads.
  • Prohloubila se mi má nenávist k lidem.
  • Přiznal jsem si, že mám vážný problém s nakupováním, který ale teď nechci řešit.
  • Furt nevím, co chci od života.
Kdo ví co čekat v tom následujícím roce. Kdo ví, jestli bude lepší, horší. Nemůžu říct, že jsem spokojen, ale jestli má být následující rok podobný tomuhle, nezlobil bych se. Život není pohádka, je to vlastně dost velký drama.

Nebudu doufat ve štěstí, zdraví a v to, že to bude lepší, protože pak bych byl zklamanej. Budu doufat v to, že to celý nějak přežiju, ale s tím, že přitom nebudu mít chuť zabít (samozřejmě z nedbalosti) lidi kolem sebe a hlavně sebe samotnýho.

Takže doufám.

8 komentářů:

  1. Zrovna teď ráno jsem dočetla Líbali jsme se a páni!!! Já tu knížku miluju, bezpochyby jedna z nejlepších, jaké jsem letos (vlastně loni :D) četla. Vlastně jedna z nejlepších, jaké jsem KDY VŮBEC četla. Dokonalost! Taky to pro mě byla první zkušenost s Levithanem, ale rozhodně ne poslední :3
    Jinak se mi strašně moc líbí to shrnutí věcí, jaké se ti loni staly :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, souhlasím Levithan je super. :3 Momentálně čtu Dashe a Lily a ukázal že je dost všestranej autor, což je super. :3

      Vymazat
  2. Jsem ráda, že jsi zase zpátky - jestli už je to dlouho, tak promiň, poslední dny jsem to nekontrolovala... :P Ale každopádně přeju všechno lepší do roku 2016, to shrnutí se ti opravdu povedlo... Tedy tohle znělo šíleně povrchně, ale nevadí. A vím, že o Kruhu už jsme mluvili, ale jsem ráda, že teď vím, co se ti na něm tak líbilo. Naprosto s tebou souhlasím v tom, co se ti na knize líbilo, ale já jsem zkrátka našla i aspekty, se kterými jsem spokojená nebyla, tak mě prosím za mé čtyři hvězdičky neukamenuj :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně ne, jsou to jen dva dny. Děkuju moc, za přání, za tu chválu, i tobě samozřejmě taky to nejlepší do nového roku! :) A i čtyry hvězdičky jsou dobrý. :)

      Vymazat
    2. Uf, tak to jsem v klidu :D Díky... A grammar nazi vzkazuje, že prý "čtyři" :D
      Promiň, už mlčím.

      Vymazat
  3. Čo sa týka tej slobody prejavu - využívaj ju za predpokladu že tvoje názory budú vypočuté a pochopené. Život má ten zmysel ktorý mu sám nastavíš a tento rok bude len natoľko Dobrý alebo zlý, aké stanovisko k nemu zaujmeš. Depresie zabíjajú životné momenty a zábavné na tom je že si za to môžeme sami, všetko je otázkou postojov a myslenia. Život nie je rozprávka ale ani ty nečítaš jednotvárne, presladené idealistické sračky kde sa postavy nevyvijaju. Život je dráma ale kto povedal že nemôžeš meniť žánre?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozumím tomu, ten článek působí možná víc pesimisticky, než bych chtěl, protože ač se přihodilo několik věcí, ve většině jsem spokojen. Souhlasím s tím, že deprese zabíjí životní chvíle a že jsou otázkou postoje a myšlení. Jenže když se na tebe v životě nahromadí dost zlý věci, občas už člověk prostě nemá sílu na to přemejšlet a bojovat s tím. Podle mě každej s depresí se k tomu musí postavit především sám a musí po čase pochopit, že takhle žít dál nejde.

      Vymazat
  4. Určitě se chystám na Líbali jsme se. Z knížek jsem četla jenom kdysi, už před lety, Tahle píseň ti změní život a moc už si jí nepamatuji. Nějak se přesídlila na jiné než young adult knihy. Ale hhezký článek, také jsem podobný psala. :)

    OdpovědětVymazat