31. prosince 2015

Co je to odlišnost? | DivergentCzech - Kolektiv autorů / Recenze

Originální název: DivergentCzech
Nakladatelství: CooBoo
Datum vydání: 2015/11

Počet stran: 184
Vazba: Hardback
Překlad: -
Díl: -

Anotace:
V knížce DivergentCzech najdete světy, v kterých řádí choroby krve, kde je mluvení bráno za přežitek, a když se vám moc rozbuší srdce, třeba jen z radosti, je to taky špatně. Budete číst příběhy o lásce na ten nejpodivnější možný způsob. Křehké, něžné, akční i strašidelné. Budete se bát, ale i vztekat nad hlavními hrdiny jako v každé jiné knize, jen tentokrát bude každé písmenko původní české.






Jeden nový začátek, skoro stejné Dveře

Potřeboval jsem si dát pauzu, nastolit pár změn, chtěl jsem změnit šablonu a styl blogu a tak jsem ten celej blogovací progres stopnul. A to tak, že na dost dlouho. Tři měsíce byl tento blog neaktivní a blokovaný pro veřejnost, ale ta doba teď končí. Za tu dobu, co jsem měl pracovat, přepisovat a mazat jsem toho udělal směšně málo. Nebudu zveřejňovat čísla, protože bych se propadl hanbou, ale věřte mi, že se fakt stydím. Blogování mi ale chybělo, a to nejen kvůli tomu pocitu nervozity, jestli alespoň trochu článek obstojí, nebo kvůli chvále, kterou si čtete po pracně vytvořeném článku, ale především mi scházela ta změť dojmů při psaní.

Člověk by čekal, že když jsem tři měsíce nepublikoval nic seriozního, že tenhle článek to aspoň trochu vynahradí, nabudí u někoho touhu si nechat přebarvit vlasy, dát piercing, udělat tetování, prostě to bude mít takovou tu hlubokou váhu, ale mně tohle moc nejde. (Ale jestli chcete, tak to udělejte, protože tohle přesně já mám v plánu.) Nemám inspiraci a ani fantasii jak to nacpat do jednoho kloudnýho článku, tak se nezlobte. Ale fakt silně věřím v to, že to v budoucnu bude fajn.

Už jsem si tak nějak načrtl co chci. Chtěl bych se víc projevovat ve psaní na téma a chci začít psát o filmech. Nebudu tu mít žádný nastolený hranice, budu to psát od srdce a to pro lidí který pro zajímá. 

Vážím si všech, do jednoho, kdo to se mnou ten čas vydrželi a velké díky patří těm, kteří se k Dveřím připojili, i přes tu neaktivitu. Taky jsem rád za všechnu kritiku, která mi byla řečena, nehledě na to jak moc to bolelo (oh, feelings), protože mi pomohla najít můj vnitřní hlas. A teď zním jako optimistická padesátnička a já nejsem padesátnička a zaboha nejsem optimistickej, takže asi tak.

Takto bych to asi pro tuto chvíli ukončil. Neděste se toho pusta - veškeré články mám uložené a postupně budou přibývat. Takže se mějte a žijte blaze. A jděte si koupit Milku, ať si můžu myslet, že jsem vás aspoň k něčemu přiměl.