13. března 2016

Milá Avo, vrať mi zpátky čas! | Dopisy na konec světa - Ava Dellaira / Recenze

Originální název: Love Letters to the Death
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 272
Vazba: Paperback
Překlad: Nela Knapová
Rok a měsíc vydání: 2015/12
Díl: -

Anotace:
Všechno to začalo úkolem na hodinu literatury: „Napište dopis někomu, kdo zemřel.“ 
Laurel si vybere Kurta Cobaina, který zemřel mladý, stejně tak jako její starší sestra May. Úkol sice neodevzdá, ale s psaním pokračuje a brzy dopisy adresuje i dalším nežijícím osobnostem – Amy Winehouseové, Riveru Phoenixovi nebo Amelii Earhartové. Svěřuje se jim se vším možným – jak se jí stýská po mámě, která po sestřině smrti odjela pryč a nechala Laurel se zničeným tátou a silně věřící tetou, jak se jí nedaří zapadnout v prostředí nové střední školy, jak je těžké navázat nová přátelství, když kamarádkám nemůže říct, jaká všechna tajemství ji tíží, nebo jak se poprvé zamilovala. A rozepíše se taky o své sestře, kterou zbožňovala, a o tom, jak je těžké žít bez ní. May zemřela za nevyjasněných okolností a jediným svědkem tragédie byla Laurel, která o tom však nedokáže mluvit – možná se o tom ale odváží psát. V dopisech se mezi řádky vyrovnává s tím, co se stalo, snaží se najít sebe sama a začít žít svůj život.

Víte, proč jsem si nikdy nepsal deník? Protože jsem věděl, že by moje vyprávění dopadlo nudně, bylo by to nezáživné vykecávání o tom, jestli bych si ten den dal radši vanilkovou nebo čokoládovou zmrzlinu a to není zrovna dvakrát strhující. A podobná je i tahle knížka. Ne že by si snad už tak dost hloupá Laurel, hlavní hrdinka knihy, neuměla vybrat mezi příchutí zmrzliny, ale svoje dopisy, ve kterých je celá kniha psaná, píše tak strašlivě nezaujatě a nezajímavě, že z toho vzniká jedna táhnoucí se tragédie.

Knihy v dopisech jsou odlišné a často můžou být příjemným zpestřením čtenářova repertoáru. Jsou především osobitější a obvykle (píšu obvykle, protože pak se vydá něco takového jako jsou Dopisy) v nich efektivněji vynikne charakter postavy, než v obyčejném románu. Jsou to prostředky k podrobnější charakterizaci postavy a vylíčení hlavní dějové linie z její perspektivy. A právě proto mě tak fascinuje, jak brilantně nezáživně Ava charakterizovala hlavní hrdinku knihy (a vlastně celkově pojala příběh). Laurel se rozhodla začít psát fiktivní dopisy, aby dala průchod svým emocím, stesku po matce a mrtvé sestře a po celistvé rodinně. A to je všechno v naprostém pořádku, až na fakt, že 75% času tlachá o Skyovi (její idol nebo láska nebo něco na ten způsob), o kamarádkách a o fanatické tetičce, která jí nepustí ven z domu. Dalších 20% času si povídá se zemřelou postavou, které je adresovaný dopis o tom, jakou písničku osobnost nazpívala a jak moc Laurel změnila život a taky jak úžasné bylo, když se mohla se sestřičkou dívat na film s tím a tím hercem, a zbytek času se slečna Ava uráčila věnovat vyprávění o její sestře May. (Tudíž o zápletce, kvůli které Laurel začala psát dopisy.)









Ono by nevadilo, kdyby ta kniha byla vyloženě taková, jakou jí tu představuji. Byla by špatná, ale nebyla by takový průser, jenže nejvíc to zabíjí právě fakt, že Laurel je postava bez sebemenších emocí. Neměla absolutně žádnou osobnost. Svoje pocity nedokázala shrnout nijak zajímavě, události z jejího života čtenáře nenaplní a není nic co by se dalo považovat za originální. Tahle kniha je prostě naprosto černobílá, bez možnosti vytvořit si jakýkoliv vztah k postavám. Dá se říct, že je to prostě tuctový teenagerský příběh, obohacený o smrt sestry hlavní hrdinky. Nic víc. Samotný příběh by možná ušel, jsou tady ideální témata na Young Adult knihu: smrt v rodině, hledání identity a přátel, rodinné problémy, milostná etapa mládí. Autorka to ovšem nedokázala zkorigovat do nějakého komplexnějšího tvaru a navíc nevykompenzovala segmenty knihy tak, aby byla vyvážená.

Další věc, která se mi nelíbila byla milostná část příběhu. Něco tak přiblble podaného a idealizovaného jsem dlouho nečetl. Laurel se v prvních dopisech zmiňuje o jednom a jediném klukovi, který se jí z její školy líbí, přičemž je charakterizovaný jako tajemný, odtažitý, ale také oblíbený, a pár desítek stran nato mezi nimi vzniká láska! Hahaha. (Otázka z praxe: Kdo by sebou šlehnul poté, co by zjistil, že mu jeho tajná láska city opětuje? Odpověď: Všichni, krom Laurel! (Ta to totiž přijala tak, jak kdyby na ulici našla pětikorunu.))

Závěrem:
Čtení Dopisů jsem si ani v nejmenším neužil, možná jen ze začátku, kdy jsem doufal v nějaký obrat. Knížku můžu charakterizovat jako špatně napsanou, se zajímavým nápadem adresovat dopisy mrtvým a nepříliš originálním příběhem. Za sebe tento počin rozhodně nedoporučuji, dle mého nestojí za tu ztrátu času.

4 komentáře:

  1. Už jsem slyšela od více lidí, že je tato kniha nudná, ale pořád jsem si říkala, že to nemůže být taková katastrofa... No, tak teď jsem si jistá, že asi je. :D Raději už ani nestojím o to, abych si na Dopisy udělala vlastní názor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za mě ztráta času, rozhodně je spousta lepších knížek s podobným tématem. :)

      Vymazat
  2. Taky jsem si ji chtěla přečíst, ale teď váhám. V pořadníku mám dost jiných knih. Škoda, anotace vypadá lákavě a obálka taky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se najde spousta lepších, já Dopisy vážně nedoporučuju... Nápad super, ale zpracování fakt nefunguje.

      Vymazat