5. července 2016

Sonda do duše nebo jen další ždímačka? | Než jsem tě poznala - Jojo Moyes / Recenze

Originální název: Me Before You
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 408
Vazba: Paperback 
Překlad: Lucie Mikolajková
Rok a měsíc vydání: 2013/06 (první vydání)
Díl: 1/2

Anotace:
Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. 
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…


Než jsem tě poznala je kniha o níž bylo řečeno dost. Kladné ohlasy vzaly za své, a tak se i v našich končinách stala Moyesová okamžitě vyhledávanou a prodávanou autorkou. Její knihy se dlouhodobě řadí mezi příčky bestsellerů v Čechách a navíc se titul Me Before You dočkal i filmového zpracování, jenž je právě uvedeno v kinech. Já tedy usoudil, že je čas, abych dal autorce šanci i já, a proto jsem sáhl právě po její doposud nejúspěšnější knize - zmiňované Než jsem tě poznala.

A začalo to skvěle. Autorka nám předložila příběh vyprávěný sedmadvacetiletou Louisou, která nám následně přiblíží městečko ve kterém žije, stručně popíše svoji práci a zaměří se také na osobní život a její rodinu - a právě v tu chvíli nastala první část, kdy jsem začal pociťovat, že Moyesová není jen další ovcí ze stáda. Jakmile totiž došlo na líčení vztahů v rodině, představování a charakterizování jejích členů, spadl mi kámen ze srdce, autorka totiž skvěle vystihla rodinnou atmosféru a napětí a ve stejnou dobu čtenáři představila hned několik postav, se kterými mohl čitatel v případě líbivosti sympatizovat. Plus je vše vyprávěné z perspektivy již zmiňované Lousy, což je optimistická a tak trochu střelená holka, čtenáři je ovšem maximálně sympatická - její reakce nejsou přehnané, reaguje přiměřeně a rozvážně a navíc člověka svým přístupem baví.

Děj knihy začíná paradoxně dost nevesele, protože Louisa ztratí svou milovanou práci, nicméně netrvá dlouho a poté co si vyzkouší několik služeb, je přijata jako osobní ošetřovatelka kvadruplegika Willa. Ten trpí depresemi, zdravotními komplikacemi a vlastně už pouze přežívá, žít přestal po nehodě, jenž ho připravila o pohyb. Po poměrně trpkém seznámení a několika týdnech oboustranného odstupu našich hlavních postav přichází ti dva na řeč a u mně mezitím nastala druhá část, kdy jsem si byl jistý, že Moyesová prostě umí. Postavit vedle sebe tak nesourodé charaktery byl totiž skvělý nápad. Díky maximálně rozdílným povahám tak často vznikaly absolutní a vtipné situace, ze kterých se nato vyskytlo i přátelství.

Co musím zmínit ohledně tohoto díla je jeho flexibilita. Moyesová napsala totiž plně komplexní příběh, který ve čtenáři vyvolá všechny možné emoce. Budete se smát, budete brečet, budete naštvaní a naprosto okouzlení a když k tomu přidáte naprosto perfektní postavy, skvělou dynamiku tempa a děje příběhu, vznikne z toho něco kouzelného. Asi ten nejvydařenější segment na knize jsou postavy, i přesto, že jich není příliš. Moyesová si svoje dílo rozvrhla velmi chytře, neopisovala hlouposti, nenatahovala děj, přeskakovala to, co shledala neužitečným či nepodstatným, čímž se velmi efektivně udržovalo tempo čtení, protože se kniha dá přečíst i přes čtyři sta stran velmi rychle. A právě charaktery, jejich osudy, soužití, proplétání se mezi sebou, dialogy a konverzace jsou na této knize tak báječně, že nutí číst člověka dál.


Co mě ale zklamalo byla myšlenka díla. Moc oceňuji autorčinu snahu o flexibilitu - kniha nekončí tak prvoplánově, jako by člověk v případě romantické knihy čekal, ale celková idea mě dost zklamala. Nepřineslo mi to totiž nic, co bych neznal, to by bývalo bylo v pořádku, ale to by se Moyesová nesměla tolik snažit ze čtenáře vyždímat emoce. Konec knihy byl skvělý, ale závěr byl naprosto zbytečně patetický a přehnaný a vůbec mi neseděl do kontextu díla. Ale to je asi jediná vada knihy, takže se to dá přehlédnout.

Závěrem:
S klidem na srdci (i na jazyku) můžu říct, že veškeré ódy pějící Než jsem tě poznala až někam do nebes jsou vlastně docela zasloužené. Kniha je to přinejmenším nenáročná, ale zaujmou v ní především postavy a i přes slabší závěr se dá kniha popsat jako ,,skvělá sonda do duše". Zárukou knihy je ovšem i skvělý britský humor, který je na úrovni, a když si tedy z knihy neodnesete zlomené srdce, tak aspoň úsměv na tváři. Za sebe rozhodně doporučuji.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Dobré knihy, kde knihu zároveň můžete zakoupit: 

6 komentářů:

  1. Skvělá recenze! Mně se kniha líbila moc a odnesla jsem si jak úsměv na tváři, tak zlomené srdce :)
    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle si hrozně moc chci přečíst (fajn, chytlo mě to až po tom, když jsem zjistila, kdo ve filmu hraje Willa, že jo :D ), ale strašně se bojím, že mi to zlomí srdce :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se Sam ve filmu vůbec nelíbil. Já ho jako herce moc neznám, jen z Hunger Games, kde podle mě hrál dobře, ale tahle role mu podle mě úplně nesedla. Prostě jsem mu to nevěřil. Ale jinak je film skvělá pohodovka. :) A knížka? Ta je skvělá. Tu zkus, zasměješ se a fakt se tě ten příběh dotkne. :)

      Vymazat
  3. Super recenze :-) Mě se knížka moc líbila :)

    OdpovědětVymazat