3. září 2016

Když láska přeroste v strach | It Ends with Us - Colleen Hoover / Recenze

Název: It Ends with Us
Nakladatelství: Simon a Schuester (UK)
Počet stran: 376
Vazba: Paperback
Rok a měsíc vydání: 2016/08
Díl: -

Úvodem:
Sama autorka Colleen Hoover tvrdí, že je lepší do knihy vstupovat, aniž byste si četli anotaci a věděli o čem je. Anotace vám toho prozradí dost, stejně jako věnování na začátku knihy, nicméně já osobně si myslím, že je to vlastně jedno. O co se jedná se totiž dozvíte hned v úvodu příběhu (strana 16) a dedikace vám potvrdí možnou domněnku stoprocentně. Proto jsem se rozhodl, téma uvnitř recenze otevřít, samozřejmě bez spoilerů, ale pro jistotu na tento fakt upozorňuji právě teď.

Anotace:
Lily hasn't always had it easy, but that's never stopped her from working hard for the life she wants. She's come a long way from the small town in Maine where she grew up - she graduated from college, moved to Boston, and started her own business. So when she feels a spark with a gorgeous neurosurgeon named Ryle Kincaid, everything in Lily's life suddenly seems almost too good to be true.
Ryle is assertive, stubborn, maybe even a little arrogant. He's also sensitive, brilliant, and has a total soft spot for Lily, but Ryle's complete aversion to relationships is disturbing.
As questions about her new relationship overwhelm her, so do thoughts of Atlas Corrigan - her first love and a link to the past she left behind. He was her kindred spirit, her protector. When Atlas suddenly reappears, everything Lily has built with Ryle is threatened.

O nejnovějším díle Hooverové se toho řeklo za poslední měsíc více, než dost. Po vydání se kniha okamžitě stala prodávanou a díky překvapivému a neuvěřitelně pozitivnímu hodnocení čtenářská poptávka výrazně stoupla, a Colleen tak aktuálně bourá všemožné knižní žebříčky. Na databázi Goodreads má momentálně titul více než dvacet tisíc ohodnocení, přičemž zdaleka nejčastější hodnocení knihy je právě plný počet hvězd. Zajímalo mě, jestli je kniha vážně tak dobrá a začal jsem mít ohromná očekávání, a jakmile mi po objednání přišla, začal jsem číst. A byla to vážně dobrá volba.

It Ends with Us je příběh o domácím násilí. A já jsem za to neskutečně rád. Připadá mi, že co se beletrie týče, když nebereme v potaz biografie a autobiografie, téma domácího násilí se tolik v literatuře nerozebírá. Především autoři jako Colleen, kteří mají jméno a čtenářů ve světě nespočet, by o tom mohli psát více. V New Adult románech známe knihy o bourání tabu, hledání místa ve společnosti, drogové závislosti, těhotenství, pravé lásce, no právě toto téma mi přijde poměrně opomíjené. Proto jsem rád. A taky protože je ta knížka hodně moc dobrá.

I close my eyes. Here she goes again. Covering up what she doesn't want to see. Taking blame that isn't even hers to take.

Na začátek chci říct, že tahle knížka není nějaká motivační kravina, kde by si autorka řešila komplexy z minulosti a postavy tvarovala do forem, které jsou možná čitateli příjemné, ale zato nereálné. Ukazuje to, jak se může pohádka zvrtnout v naprostý horor. Když jsem knihu začínal číst, nelíbila se mi. Mělo to sice příjemné postavy, které přemýšlely logicky a chovaly se stejně tak, no jakmile otevřely pusu, měl jsem chuť někoho praštit. Mluva určitých postav je zde totiž pouhopouhou snůškou keců, jedná se o ty nejhloupější nahromaděné pseudofráze ze všech jakoby-hlubokých-příběhů o lásce a to mě neskutečně iritovalo. Na mě kdyby někdo vyprskl něco z repertoáru těchto postav, tak bych se mu vysmál a šel domů.

"You make me want to be a different person, but what if I don't know how to be what you need?"

Faktem ale je, že jsem Colleen podcenil. Hodně. V druhé polovině knihy mi totiž došlo, že všechny tyhle hloupé fráze mají v knize význam, snažila se vylíčit začátky vztahu, které jsou kouzelné, kdy člověka pohání chtíč a cítí se jak v sedmém nebi, kdy člověk nepřemýšlí o budoucnosti a jen si užívá života, protože ho nikdy nenapadne, že se to všechno pak může obrátit v něco špatného. Dokonale vyjádřila rozkvět a rozpad takového vztahu. Efektivně, decentně, bolestivě. A co se přímo částí s domácím násilím týče, nebudu lhát, bylo to těžké čtení. Kniha je z části psaná v dopisech, což jsou de facto flashbacky a ač já nejsem fanoušek této formy vyprávění, zde mi to nevadilo, mělo to tu význam, Lily nás totiž takto nechala nahlédnout do její minulosti, vylíčila jejího otce agresora, vztahy, přátele, přítele, postupný úpadek její rodiny a strach, který zažívala každý den s jejím tátou.

Life is a funny thing. We only get so many years to live it, so we have to do everything we can to make sure those years are as full as they can be. We shouldn't waste time on things that might happen someday, or maybe even never.

Co na této knize miluji je to, že není černobílá. Autorka má totiž s tímto tématem zkušenost, a právě to se na knize dost projevilo. Tato kniha není psaná tak, aby čtenáře potěšila dějem nebo třeba hlavní hrdinkou, která bude mít dostatek síly říct dost, ubránit se a mít sílu odejít. Kromě první poloviny, kdy se líčily počátky vztahů, jenž byly záměrně psané dost pateticky, ve druhé polovině knihy je to čirá autentičnost. O skutečnosti tohoto příběhu jsem ani na chvíli nepochyboval a právě to na tom bylo tak děsivé. Zároveň to není ale ani prvoplánové, tak aby to byla kniha mířená pouze na city. V některých částech je ta knížka až palčivě vtipná, ale ne nijak nuceně. Autorka to v žádném případě nepsala formou, kde by se střídal vtip s vážností situace, aby zahrála na city, to nebyl její záměr. Vtipná je ta knížka především v tu chvíli, kdy je ze života a autentická a všechny ty postavy jakoby jste doopravdy znali.

Znám lidi, co se navenek tváří, že jsou šťastní, ale jakmile se odloučí od společnosti, nastane teror, ale nemluví o tom. Až se jednou tahle knížka přeloží, za což budu bojovat, mile rád koupím pár výtisků navíc a těmto lidem tu knihu dám, protože věřím, že jim to dá sílu. Colleen Hooverová stvořila něco velikého a je jen otázka času, kdy název It Ends with Us, třeba i přeložený, bude poznávat nespočet lidí a čtenářů. Tahle knížka je směs něčeho velkého, potřebného a naprosto upřímného. A takové knížky jsou nejlepší.

4 komentáře:

  1. Naprosto skvělá recenze! Opravdu klobouk dolů! Knihu mám již doma a hned se do ní pouštím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, mockrát děkuju! Vážně to potěšilo! :) Jsem rád, že se do ní pouštíš, nebudeš litovat. :)

      Vymazat
  2. Pred pár mesiacmi som sa rozhodla, že už v živote nič od Hooverovej neprečítam. Jej knihy mi nesadli už len kvôli tej presladenej romantike a to ako v každej jednej knihe sa nachádza jedna psychicky ubitá postava za druhou. Jednoducho NIE! Ale teraz si ma trochu namotal, trochu viac, pretože rozmýšľam, že si ju kúpim...Možno Hooverovej dám ešte poslednú šancu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna tvůj názor by mě na to fakt zajímal! Já si asi další knížku od Hoover už nepřečtu, i přesto, že tahle byla skvělá a měla krásnou angličtinu, nechci si zkazit tu představu, že je tak dobrá. :D Četl jsem jinak od ní jen Slammed / Život jedna báseň a to byl celkem průser. Ale tak byla to prvotina... :D Každopádně tohle zkus, a nenech se začátkem odradit. :) Případně, že do toho půjdeš. :D

      Vymazat