16. října 2016

Humbook: Málo vzduchu, hodně lidí a Ruta Sepetysová | Report

Uskutečnění prvního Young Adult festivalu u nás v Česku jsem si nemohl nechat ujít, hlavně v tu chvíli, kdy se zde měla objevit Ruta Sepetysová. Chvíli to se mnou vypadalo dost beznadějně, ale nakonec jsem se v celé své kráse objevil! A teď vám přináším krátký report. :)

Cesta
Poté, co jsme si s Anetou, mojí kamarádkou přivstali, dojeli autobusem na Zličín, šli jsme na metro. Krátce, nemám rád davy lidí a nemám rád eskalátory, které jezdí přílišně rychle a nutno dodat, že s obojím jsem se setkal hned po ránu. V sobotu. A i přestože to bylo neskutečně otravný a na těch zatracených schodech jsem málem skonal, udržoval jsem si dobrou náladu. A taky mi nešla data a nemohl jsem smskovat a volat, protože tarif od Vodafonu. Což bylo docela zajímavý, když jsem měl pak mít sraz s Ven.

Ale stal se zázrak a já chytil wifi a dovolal jsem se Ven a nato jsme si dali sraz, což bylo fakt super. Poté jsme hledali sál Elektru, kde se všechno odehrávalo, a to byla docela sranda, ale našli jsme to poměrně rychle, trochu jsme se nervili, řešili na kterou stranu, že je to krucinál jih budovy, kterou jsme v životě neviděli, ale ano, nakonec jsme uviděli už solidní zástup lidí, který před vchodem čekal. Tam jsme se s Ven rozdělili, protože kdybyste to náhodou nevěděli, ona patří do takový tý blogový smetánky VIP blogerů a šla rovnou dovnitř. Já, Aneta a další lidé v roli obyčejných smrtelníků jsme čekali venku. V občasném mrholení. Ale bylo to vlastně dost v pohodě.

Program
Pak jsme se dostali dovnitř, dostali razítko s Mimoněma (ne, že by na tom záleželo, já to furt neviděl a asi o to ani nestojím), já teda dost slabý, ale dalo se, tak trochu jsme pak bloudili ze strany na stranu, protože z tý stovky lidí před náma jsme prostě nebyli schopní vydedukovat, že máme jít nalevo a nakonec jsme dorazili k hlavnímu sálu. A první nám do oka padl Dobrovský, a tak jsme se tam taky vydali. Chvíli jsme diskutovali, Anet chtěla něco doporučit (chudák) a nakonec odešli s Časoději, což je právě vydaná kniha z pera ruské autorky Natalji Ščerby, kterou jsme následně v hlavním sále potkali. Tam jsme pak chvíli zase lítali ze stany na stranu a koukali se na všechny ty věci, který doma nemáme a jinak neznáme, až se nám nakonec uvolnilo místo a my si sedli.

A ta akce byla fakt moc skvělá, Natalja působila strašně sympaticky, líbilo se mi jak mluvila a jak i přes jazykovou bariéru komunikovala se čtenáři, zkrátka to bylo super. Co musím zmínit je věc, která mě ohromně potěšila, a to sice představování čtenářských výtvorů a fan-artů, které Natalja obdržela. Působila na mě celkově jako člověk, který své čtenáře miluje, což bylo dobré vědět a nasvědčovalo o tom i to, že na sobě měla náhrdelník od fanynky Časodějů.

Následující autogramiáda nato byla moc fajn, jen trochu rozpačitá. S Anetou jsme se dohadovali jestli až odejdeme řekneme spasibo (díky), ale bál jsem se, abych to nevyslovil s nějakým směšným přízvukem nebo nějak úplně jinak. Nakonec jsem něco vykuňkal (v češtině) a usmál se. Ona se taky usmála, a to je snad dobrý znamení.

Následně jsme zabíjeli čas postáváním a oxidováním kolem lidí u Ven a Zuzky, občas nahlídli směrem, kde se odehrávala beseda českých autorů, ale jinak vzato čekali na Rutu, která se i náhodou objevila u nás na schodech, pozitivně naladěná a nadšená z tolika lidí. Chvíli jsme ještě čekali a pak se vydali do hlavního sálu, čekat na přednášku s Rutou.

Ruta Sepetysová
Jakkoliv zní hlavní sál, že je taky veliký, není to pravda. Teda minimálně pro ty všechny lidi, co se tam během Ruty nacpali (u Paoliniho to bylo prý ještě horší). V sálu bylo absolutně vydýcháno, všechny místa zabraná a mně se navíc začala motat hlava. Důvod proč to říkám není ten, že bych to chtěl vytknout, ale fakt, že když tam pak najednou Ruta stála na pódiu, přísahám, všechny zasáhla neskutečná vlna energie, kterou jsme tam tak potřebovali. Je strašně těžký popsat, o čem nám povídala, ale já vím jedno. Ta autorka se s přehledem řadila mezi moje nejoblíbenější i než jsem tam přišel. Nejen protože jsem s ní dělal rozhovor a ona byla tak milá a ani ne proto, že její knížky jsou tak skvělý, ale za to, co se tak upřímně snažila říct a co se snaží předat. Věc je ale ta, že tohle setkání mi dalo kontext o tom, co je za člověka naživo, jak moc vlídná osobnost to je a jak moc důležité je mluvit o událostech, o kterých píše. A vážně si myslím, že jí můžu vnímat, jako mojí nejoblíbenější autorku.

Autogramiáda byla celkem peklo. Všichni se logicky hned nahrnuli dopředu, snažíc se Rutu vidět a nechat si podepsat knížku, já na tom byl relativně hodně dobře, než nám řekli, že se autogramiáda posunuje o patro výš. A v tu chvíli jsem se začal klepat, byl jsem už na začátku po desítkách minutách čekání, na pódiu, lidi se na sebe mačkajíc a oni oznámili tohle! Ruta si v tu chvíli fakticky mákla, nechtěla ty, co stáli na pódiu a byli tak blízko ochudit o podpis a nakonec za nás bojovala i moderátorka Lenny a Romana Bičíková, překladatelka, a věnovali nám ve výsledku desítku minut. Jestli to náhodou někdo kdo je zná čte, že jim fakt moc děkuju. Každopádně nakonec jsem se jako osika dostal na řadu a najednou jsem s Rutou mluvil. Pamatuju si jen pár věcí, fakt totiž je, že obvykle, když mám v sobě adrenalin a jsem do toho nervozní, vznikne z toho něco jako černá díra v mojí hlavě a já si pak nic nepamatuju a to se přesně stalo. Nevím přesně, co se tam dělo, ale mám nějaké útržky. Vím, že jsem se tam nervozitou přeřekl a Ruta se srdečně zasmála a uklidnila mě, taky vím, že když jsem na Rutu mluvil, byl jsem na nervy z Bičíkové, abych se neztrapnil před mojí oblíbenou překladatelkou (a to je prosím fakt, protože mi překládá Oliverovou a přeložila Tím všechno začíná) a taky vím, že mi řekla, že to byla čest hlavně pro ní, spolupracovat na rozhovoru se mnou, že je pro ní pocta, že jsem si jí vybral a připadala mi zajímavá. Víc fakt nevím. Bylo to výjimečný. Ruta je pro mě neskutečně fascinující člověk, osoba s neskutečným charisma a je zarážející, kolik elánu v sobě má, jak nadhodil někdo z publika.

Víc vám toho nepovím, byl jsem vyčerpaný. Myslel jsem si, že z toho prostoru a lidí, fyzicky, ale bylo to psychicky. Tak nějak na mě dolehlo, že jsem Rutu viděl, byl to pro mě neskutečně emocionální zážitek. Nakonec jsme s Anet předčasně odjeli, což se ukázalo jako chyba, protože lidi se pak ještě s Rutou fotili a to bych docela plakal ještě teď. I tak to byl ale fakt prima den, strašně moc. Mrzelo mě, že jsem nebyl víc komunikativní k lidem, ty internety prostě fungujou trochu jinak, ale jo, byl jsem fakt spokojenej a nakonec jsme to ještě zakončili ve fast foodu. A jo vlastně, koupil jsem si bláhově Eragona, za 320 prosím pěkně, že si ho nechám podepsat. Why not. Ale docela ho mám chuť číst, tak uvidím!

Závěrem?
Humbook byl parádní, až na to zatraceně drahý jídlo a příšernej prostor. Krásná akce, prima lidi, super program. Jsem si jistý, že příští rok se setkáme na takové akci zase, musíme, protože to bylo báječné. Akorát v nějakém větším prostoru, tohle bylo přecpané samo o sobě a já předpokládám, že se o Humbooku začne teď dost mluvit. Fragment a CooBooo si dali fakt záležet. Co jsem slyšel povedl se i ostatní program a workshopy (na které jsem se já osobně na rovinu vyprdl, protože pro mě prostě autoři byli zajímavější). Jestli jste nedorazili, nenechte si to příští rok ujít, budete to milovat.

Byli jste na Humbooku? Jak se vám líbil? Chcete dorazit i příště? :)



,

2 komentáře:

  1. Bože, vy si nedáte pokoj :D Miluju číst ty vaše historky, jeden čeká hodinu ve vlaku, další se nemůžou najít... :D Celý festival vypadá tak božsky, doufám, že to bude i příští rok a že mi to konečně vyjde :D

    OdpovědětVymazat