28. listopadu 2016

Knižní |bloger| roku 2016

Většina blogerů anketu o nejlepšího blogera roku 2016 nejspíš zaznamenala, nicméně pro ty co netuší, která bije, jedná se o soutěž, kterou uspořádala Československá bibliografická databáze, ve které měli čtenáři možnost nominovat své oblíbené blogery ve třech možných kategoriích (bloger roku, skokan roku (nový knižní blog), objektiv roku (fotky)). Hlasování bylo ovšem už ukončeno a ke mně se dnes ráno dostala informace, že jsem mezi nominovanými

můj původní vzhled názvu. hvězdičky zůstaly.

Jsou to dva roky, co jsem začal blogovat a já u sebe vidím neuvěřitelný progres. Nejen, že mě blogování navedlo na správnou cestu, a teď studuju knihovnictví (třesu se při pomyšlení na to, kde bych skončil, kdybych nezačal psát), hlavně jsem si to neskutečně zamiloval. I když to občas flákám. (Jakože blog, školu ne. Je to škola.) A i když jsem u sebe vnímal obrovské posuny, ne vždy jsem byl se svojí prací spokojený, a i tak ve mně klíčilo to semínko nejistoty, jestli mi to za to fakt stojí. Nemyslím vyloženě, jestli jsem ve psaní skvělej, ale jestli to má cenu, jestli mi to něco dává, jestli to mám zapotřebí. Jestli jsem dost strojenej a spisovnej. Tyhle věci se mi honily hlavou strašně často a nakonec to skončilo tříměsíční pauzou a neaktivitou, a co je horší, skoro zrušením blogu. Taky jsem mimochodem odstranil všechny články z mých začátků - nedělejte to, strašná blbost. Jestli si ale pamatujete na mojí Blogtour (kterou jsem už tak strašně odflákl), ta měla být posledním článkem, který vyjde. Došla mi inspirace a chuť a odhodlání psát. Nakonec jsem ale vedl jednu dost fajn konverzaci s pár strašně fajn lidmi, kteří mi dali zase chuť to zas zkusit, a tak jsem tady, píšu doteď a mám se tu na blogu strašně fajn. 

z doby unboxingů, když jsem je ze začátku dělával

Když jsem se dneska dozvěděl, že jsem mezi nominovanými, celkem jsem šílel. Radostí! Vždyť tohle něco znamenalo! Kde by se jinde vzali ti lidi, co mě nominovali? A uvědomil jsem si dvě věci. První, že zas tak špatnej asi nebudu a že mi to teda něco musí dávat, že se lepším, když to lidi čtou a o to mi celou dobu šlo. Abych podal obstojnej výkon sám sobě a lidem, takže mě to strašně uklidnilo. Ale pak přišla ta druhá věc a to sice ta, že člověk nepotřebuje nominaci, titul nebo vítězství, aby zjistil, jestli je dobrej, protože na tom vůbec nezáleží. Je to jenom taková upomínka toho, že dělá práci, která má feedback. Chápu, že jestli sníte o tom, že jednou budete tvořit věty, chcete být dobrý a toužíte po tom, ale to je strašně nudný, jestli s tím nejste spokojený. Já možná nebudu mít každou větu vyšperkovanou, nebudu mít nikdy dokonalou gramatiku a jo, nebude to prostě ideální, ale proč by to mělo být špatně? Svět je obklopenej pravidly a mě to nudí. Totiž, jestli si můžu vsadit na to, proč pro mě ti lidé hlasovali a proč za mnou stojí, tak to není protože jsem nejlepší bloger nebo fotograf, ale je to proto, co jim podávám skrz slova. I když nedělám články na téma (a že to plánuju dlouho, věřte mi) a prostě svoje chyby mám. I můj blog. 

to je (velmi zjevně) z doby, kdy jsem se začal učit fotit na novej foťák :D
A proto bych vám chtěl říct, že i když je takový to vážný blogování fajn a napíšete skvělou recenzi nebo nafotíte krásně nastrojený fotky, je to podle mě na nic, když v tom není aspoň kousíček z vás opravdových.

Na závěr, strašně, nepopsatelně děkuju všem, kdo ve mě věří a stojí se mnou. Ať už mi hlas dali nebo ne. Na tom nesejde. A pro ostatní, jestli sympatizujete s lidmi (se mnou), kteří jsou schopni tahat do školy i ty obézní knížky jako je například Twilight Reimagined či Hra o trůny, a rozumíte tak, že to není dobré pro zdraví těchto lidí (pro to mé), protože už tak mají skoliózu zad, a náhodou nevíte jak hlasovat, mohli byste mi klidně dát hlas. Prosím. Moje páteř by to ocenila a já stejně tak. :------))

Váš hlas pro mě a další blogery můžete zanechat zde. Mějte se krásně! ♥

a kdo je se mnou už nějakou dobu, ví proč jsem dal tuhle knížku na závěr.

spoiler alert: je to z mojí nejslavnější recenze. 

17. listopadu 2016

Koncentrovaná nuda skládající se ze záznamů a chatů | Illuminae - Amie Kaufman, Jay Kristoff / Recenze

Název: Illuminae
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 600
Vazba: Hardback s přebalem
Překlad: Richard Podaný

Rok a měsíc vydání: 2016/11
Díl: 1/3

Anotace: 
Píše se rok 2575 a dvě znepřátelené korporace jsou ve válce kvůli planetě, která je stěží něčím víc než obřím kusem kamene pokrytým ledem. Obyvatele o útoku nikdo nevaroval, nikomu na nich nezáleží. Kady je nucená spojit se s bývalým přítelem Ezrou a pod nepřátelskou palbou se snaží dostat k evakuační lodi, která oba dostane do bezpečí. Jenže po celé planetě se šíří zmutovaná epidemie. Úniková flotila se snadno může stát pastí a jejich hrobem.




14. listopadu 2016

Nejkrásnější knihy, které vlastním

Včera Matěnka (rozhovor s ní zde) vydala článek s nejkrásnějšími obálkami u ní v knihovně, čímž mi dodala inspiraci na psaní a focení po poměrně delší neaktivitě tady na blogu. Paradoxně se mi ale rozbil počítač a píšu z máminýho nottebooku, na kterým mi to absolutně nejde, nicméně koncept se mi zalíbil a jak už je zřejmé, zvládl jsem článek dopsat. I přesto, že se jedná o typ blogu s nulovou informační hodnotou, myslím, že každý z nás má svoje oblíbené obálky, které na člověka zkrátka působí dobře, a tak mi doufám prominete, že nepřispěji ničím zajímavějším. :)

Knihy nejsou seřazené postupně, vybíral jsem fotky náhodně.

Knížky v Angličtině

12. listopadu 2016

Přečteno za říjen!

Byl jsem línej, jsem línej, budu línej, a proto shrnutí zveřejňuji až teď, a taky proto jsem toho přečetl tak málo, a tudíž rovnou a bez keců vám ukážu knížky, který jsem si teda přečetl. Ámen. ♥

Byla jsem tu, Gayle Forman (recenze)
Jak jsem již v mojí recenzi zmiňoval, Gayle u mě není žádným nováčkem. If I Stay, další její kniha, je u mě totiž obrovskou srdcovkou, a tak jsem se na její další knížku fakt těšil, a právě po I Was Here jsem pokukoval už dlouho a měl jsem si jí v plánu pořídit v angličtině, nicméně nakonec ji Yoli vydalo s tou neskutečnou obálkou a já jsem podlehl. A samotná kniha byla docela skvělá. Sugestivní, depresivní, většinou autentická a já si jí naprosto užil. I přes téma sebevraždy nejlepší kamarádky si myslím, že se Formanové podařilo vykřesat do žánru ještě něco navíc. A mělo to prima atmosféru!
Hodnocení na GR: 4*

7. listopadu 2016

Jak se vyspat s ex mrtvé kamarádky bez výčitek aneb Skoro bezchybná Formanová | Byla jsem tu - Gayle Forman / Recenze

Název: Byla jsem tu
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 272
Vazba: Paperback
Překlad: Květa Palowská

Rok a měsíc vydání: 2016/09
Díl: -

Anotace:
Cody a Meg spolu vyrůstaly téměř jako sestry. Byly nejlepší kamarádky, věděly o sobě všechno… nebo si to Cody alespoň myslela. Megan je totiž mrtvá. Spáchala sebevraždu. 
Zdrcené Cody zůstane jen hluboký smutek a plno nezodpovězených otázek, protože nemá nejmenší ponětí, co se muselo dít, aby to Meg donutilo k tak tragickému, definitivnímu činu. A co víc – jak je možné, že ona sama neměla nejmenší tušení, co kamarádka prožívá? Pouští se tedy do složitého rozplétání motivů, které Meg k sebevraždě přiměly. Postupně vycházejí najevo nové skutečnosti, s nimi se však vynořují i další otázky. Kdyby Meg věděla, jak její sebevražda zasáhne rodinu, spáchala by ji? A může vůbec člověk v tak bolestném stavu, kdy mu možnost, že si vezme život, připadá jako jediné řešení, pochopit následky svého činu?